Ty dny, které si právě připomínáme, jsem trávil u Vojenského útvaru v Michalovcích při výkonu základní vojenské služby. Odmítl jsem navštěvovat vojenskou katedru při vysokoškolském studiu. Tak si soudruzi řekli, že je třeba, aby kluk poznal svět, a strčili mě co nejdále od Budějovic pod Vihorlat ke krkavcům. Od přátel, pražských studentů, jsem byl o dění v zemi velmi dobře informován. Někteří mně posílali dopisy nebo zavolali, jiní zaslali i balík, dokonce s dvojitým dnem napěchovaným „revolučním tiskem“. V záři jsem odjížděl z Prahy a prezidentem byl Husák. V prosinci se vrátil na opušťák a prezidentem už byl Václav Havel. Stručná odpověď by zněla „v naději a zvesela“.
(Psáno pro Politickou koridu Budějcké drbny.)
