O projektu Housing first, který pomáhá lidem z ulice a ubytoven najít stálý domov a postavit se na vlastní nohy jsme zde už psali. Počty ubytovacích kapacit a klientů ale neřeknou zdaleka tolik jako konkrétní příběhy těch, kterým tato nová bytová politika města pomáhá. Komu přesně pomoc směřuje?
Typickým příkladem je osoba, která je těsně před ztrátou bydlení (například kdy má ukončenou nájemní smlouvu, ale nemá žádný jiný byt nebo je to už člověk, který žije na ulici nebo na ubytovně). Této osobě je pak nabídnuta možnost čerpat podporu a pomoc od sociálního pracovníka, který s ním řeší například dluhy, získání práce, stabilizuje rodinné poměry apod. Takováto forma podpory se děje nejčastěji 1× až 2× týdně, kdy zpočátku zabydlení je intenzita kontaktu vyšší a s tím, jak se daří odstraňovat problémy tato intenzita od sociálního pracovníka se utlumuje. Žadatelé o městský nájemní byt získávají možnost svou žádost sestavit se sociálním pracovníkem, který mu může být k dispozici na Kontaktním místě pro bydlení. Tento pracovník také žadatele seznámí s možnostmi a kritérii rozhodné pro přidělení bytu a provede žadatele i s možnostmi dalšího poradenství například s dluhy, dávkami apod.
Nejčastěji se jedná o lidi, kteří bydleli na ubytovnách, azylových domech nebo v nevyhovujících bytech, kde nebylo výjimkou, že nikdo z nich neměl vlastní postel, rodina bydlela na 9 m2, často bez nájemních smluv. Část z nich neměla bydlení prakticky žádné nebo bydleli u známých na dobré slovo. Často v těchto podmínkách bydleli i děti, které neměli možnost se v takovýchto podmínkách jak připravovat do školy. Neustálý stres dospělých, chudoba, dluhy, domácí násilí a zdravotní problémy tak jen umocňovaly bezvýchodnost situace. Možnost, že si rodina sama poradí se z takových podmínek dostat vlastními silami a najít si běžný byt se každým měsícem vzdalovala.
Zde jeden konkrétní příběh…
Paní XX je 31 let, je matka samoživitelka, má v péči 4 letou dceru. Většinu života žila v rodinném domě mimo ČB, který patřil její rodině. Během manželství si s manželem vzala hypotéku na předělání domu, došlo k neplacení splátek a paní následně přišla o dům, auto atd. Rozvedla se, ale vzhledem k tomu, že je exmanžel ze zahraničí, jsou dluhy i výživné nevymahatelné (exmanžel odešel zpět do země svého původu). Během manželství byla obětí domácího násilí, kterému přihlížela nezletilá dcera.
Před zabydlením do bytu v rámci Housing first žila paní XX se svou dcerou jako spolubydlící v bytě v ČB, kde neměla žádnou nájemní smlouvu – a tudíž ani nárok na žádné dávky vztahující se k bydlení. S dcerou bydlela v pokoji, který by průchozí, což paní i dcera velmi špatně psychicky snášely, protože i v tomto bytě docházelo k domácímu násilí mezi partnerskou dvojicí spolubydlících. Docházelo tak opět k psychické zátěži dcery, která opět přihlížela domácímu násilí, jež bylo na denním pořádku.
Paní XX měla tehdy 2 zaměstnání, její příjem byl cca 15.000. Pracovala na HPP, zde je již rok a dále pracovala na dohodu v jiného zaměstnavatele. Zde musela začít pracovat kvůli nespolehlivosti spolubydlících, kdy se opakovaně stalo, že musela zaplatit celý nájem (12.000,-) sama, aby nepřišla s dcerou o bydlení.
Paní s dcerou se v srpnu minulého roku nastěhovaly v rámci Housing first do bytu 1+kk o velikosti 28 m2, nájemné činí 4.117,- plus poplatky. Hlavním přínosem, který paní XX zmiňuje je jistota a zlepšení psychického stavu jejího i dcerky díky tomu, že jsou doma v klidu a bezpečí. Dcera je v bytě šťastná, má prostor a prostředí pro hry. Klidnější a spolehlivější prostředí pomohla paní XX najít si stálejší zaměstnání na HPP. Paní XX uvádí, že se dcera znatelně uklidnila a obě jsou celkově šťastnější, protože ví, že přijdou domů, kde budou mít svůj klid a pohodu. Takové zázemí jim dává možnost nového začátku.
Držíme jim palce. A děkujeme i za vaši podporu.
