Český král se ocitl v nemilé situaci, kdy ho Rudolf tlačil od ústupku k ústupku. Římský král ztrácel sympatie říšských pánů i v Rakousku, osvobozeném od Přemyslovy „tyranie“, které sevřel v kleštích daní. Přemysl se tento stav rozhodl 26. 8. 1278 řešit bitvou u Dürnkrut a Jedenspeigenu (bitva na Moravském poli), která se ale změnila v jeho politickou i osobní katastrofu.
Smrt českého krále, který vjel do bitevní vřavy v čele těžkooděných rytířů, aby sám rozhodl největší bitvu svého života, není dodnes zcela objasněna. Uvažuje se i o tom, že Přemysl nepadl přímo v boji, ale byl zákeřně zabit až jako odzbrojený zajatec. Průzkum jeho tělesných ostatků, který provedl Emanuel Vlček po otevření Přemyslova hrobu v katedrále sv. Víta na Pražském hradě totiž mimo jiné zjistil na dochovaných zbytcích královy lebky velkou sečnou ránu, která byla vedena na levou část čela k obočí a odtud pokračovala štěrbinovými zlomeninami až k horní čelisti, a která vlastně rozpůlila králův obličej ve dví. Tato rána byla zajisté smrtelná, ale z její charakteristiky se Vlček domnívá, že byla zasazena králi nikoliv v boji, ale ležícímu na zádech.
Ostatky pátého českého krále nechal Rudolf převézt do Vídně. Nejprve byly vystaveny u skotských benediktinů, poté v minoritském klášteře u oltáře sv. Kříže, avšak bez poct, které by králi přináležely. Z důvodu papežské klatby uvalené na Přemysla nepřipadalo v úvahu panovníka pohřbít, což ostatně Rudolf ani neměl v úmyslu, neboť mu záleželo na tom, aby se každý mohl přesvědčit, že jeho obávaný protivník je skutečně mrtev.
Přemyslovo tělo bylo proto po čase nabalzamováno. Tento ve Vídni do té doby neobvyklý postup vzbudil pozornost. Přemyslův příznivec, vídeňský purkmistr Vatzo totiž s úžasem zaznamenal, že „krále rozřezali jako dobytče, vykuchali jako rybu a jeho vnitřnosti vložili do hrnce“. Srdce a zřejmě i vyjmuté vnitřnosti pak byly pohřbeny u oltáře sv. Jiří, na dnes již neidentifikovatelném místě. Přemyslovo balzamování potvrdil i zmíněný antropologický výzkum jeho ostatků, který zjistil mimo jiné rozřezanou hrudní kost a zbytky jehličí a rostlin, které byly použity jako výplň tělesných dutin.
K zahalení Přemyslova těla věnovala Rudolfova manželka Anna nachový šat, obličej však musel zůstat odkrytý. Královo tělo takto leželo na márách celých třicet týdnů.
Až na jaře následujícího roku (1279) bylo na žádost královy vdovy Kunhuty převezeno do minoritského kláštera ve Znojmě. Ani zde však nebylo tělo pohřbeno, ale několik let zůstalo v nadzemní tumbě nebo ve volně stojící rakvi, možná v kryptě kostela Panny Marie.
Teprve po sedmnácti letech, v roce 1296, nechal Přemyslův syn Václav II. přenést ostatky svého otce do Prahy a prozatímně uložit v klášteře Na Františku a až v roce 1297 vyšel z kláštera průvod na Pražský hrad, který královy ostatky donesl do baziliky sv. Víta. Zde měly zůstat až do dokončení rodové hrobky Přemyslovců v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi. K přenesení však již nedošlo, neboť zakladatel tohoto kláštera Václav II. zemřel před dokončením stavby v roce 1305. V roce 1297 královy ostatky ozdobily pohřební klenoty zhotovené za tímto účelem – koruna, žezlo a jablko. Na místo v dnešní Saské kapli byl hrob přenesen až po výstavbě katedrály sv. Víta, která nahradila původní svatovítskou baziliku, zřejmě 1373 z příkazu Karla IV. (1316 – 1378) a tento hrob zůstal nedotčen až do roku 1976.
Na základě textů vycházejících z veřejně publikovaných prací Mileny Bravermanové, Michala Lutovského, Jiřího Kuthana, Emanuela Vlčka a Josefa Žemličky zpracoval Juraj Thoma.
