Historie nám ukazuje, že každých dvacet let se odehrává jakýsi boj o demokracii, o další osud či směřování naší země. V roce 1918 jsme vybojovali vznik samostatného Československa, v roce 1938 jsme byli obětováni nadvládě fašistického Německa, o deset let později jsme zase upadli do područí komunistického Sovětského svazu. Dvacet let poté zahynulo pražské jaro a naděje na svobodu pod pásy tanků Varšavské smlouvy. Na návrat demokracie jsme si museli počkat další dvě dekády. V roce 1990 jsme se po téměř půl století opět mohli účastnit svobodných voleb a po více jak půlstoletí se pokusit o obnovu tradice demokratické a prosperující Československé republiky z dvacátých a třicátých let.
Jistou katarzí prochází naše společnost a politická scéna i nyní, příznačně opět po dvaceti letech. Svůj život jsem zasvětil boji za demokracii. Proto jsem pozorný, kdykoli se dostane do ohrožení. Neobávám se, že by dnes hrozila podobná rizika jako v roce 1938 anebo 1948. Nebezpečí, kterému dnes čelíme, je ale stejně závažné. Tkví v jakémsi neviditelném chřadnutí demokracie, a to navíc v samotných jejích kořenech, na místní úrovni.
Vidíme v Budějovicích, že opět vzniká řízená struktura vládnoucího establishmentu, který si bez ohledu na výsledek voleb a přání občanů rozdělí svůj vliv. Veřejné zájmy jsou uneseny ve prospěch osobního zisku a udržení moci. Ideály, hodnoty a vize nahradil politický pragmatismus, který okoral až v cynismus. Paralela s vládou jedné strany je tady evidentní a důsledky mohou být a bohužel jsou podobné. Ukázalo se, že i svobodně zvolené zastupitelstvo se může pro společné zákulisní zájmy chovat bolševicky. Proti tomu musíme konat.
Zastupitelé nejsou prodlouženou rukou sponzorů politických stran hlasující pro jejich zájmy. Zastupitelé jsou lidé, které si jako občané vybíráme ze svého středu, aby pracovali pro naše potřeby a hospodařili s našimi penězi. Je zřejmé, že samotné svobodné volby nám nezaručí pluralitu. O demokracii je potřeba pečovat veřejnou kontrolou, občanskou angažovaností, odvahou bojovat za své hodnoty.
Občané nejsou rukojmími vládnoucích politických stran v boji o moc. Politika, jak ji vnímám, je služba. Podobně nejsou rukojmími ani členové politických stran. To jsme dali najevo svým odchodem od velké strany k nezávislému občanskému hnutí. Chtěl bych vyzvat své spoluobčany k tomu, aby ve volbách také projevili odvahu a podpořili nás. Udělejme tečku. Probuďme svůj zájem o politiku a o veřejný život. Nikoli proto, že to potřebují politické strany kvůli volbám, ale proto, že to vyžaduje sama demokracie. Jinak bude dále chřadnout. Hnutí Občané pro České Budějovice o vaše hlasy nežádá pro sebe. Potřebujeme je pro to, abychom navrátili pluralitu na budějovickou radnici. Jedině tak projdeme touto těžkou výroční zkouškou demokracie.
Ivan Mánek
