Přemyslova vláda znamenala zvýšení prestiže českého státu i jeho panovníka – Přemysl až neobyčejně posílil své postavení uvnitř království na úkor šlechty. Přemysl své postavení opíral především o nově zakládaná města.
Bohatla a sílila také šlechta. Mocné rody přebíraly do dědičné držby staré knížecí hrady i statky a rády zapomínaly, že byly jejich předkům svěřeny pouze do „knížecí vůle“. Přemysl stejně jako jeho předchůdci považoval stát za své vlastnictví, přestože různá panství patřila šlechtě a panovníkovi patřila vlastně jen královská města a vlastně malé území. Při zakládání měst musel Přemysl složitě získat statky zpět od šlechty.
Omezování svých dosavadních výsad, prosazování západního práva a pevnou královskou vládu nesla šlechta v českých i rakouských zemích velmi těžce. Zlom v životě panovníka, jehož dílo přes všechny dílčí neúspěchy stále rostlo, přišel v roce 1273. Poté, co Richard Cornwallský znehybněl po záchvatu mrtvice a rok nato zemřel, bylo třeba najít nového římského krále. Jednohlasně jím byl zvolen do té doby takřka neznámý Rudolf hrabě Habsburský (1218 – 1291). Římští kurfiřti nechtěli za krále mocného Přemysla a nerozumně považovali Rudolfa za slabou figuru, na kterou nebudou muset posléze brát příliš ohledy.
Na základě textů vycházejících z veřejně publikovaných prací Mileny Bravermanové, Michala Lutovského, Jiřího Kuthana, Emanuela Vlčka a Josefa Žemličky zpracoval Juraj Thoma.
