Sbírka na pomník letcům RAF

„O válečné hrdiny a památku na ně by se měl postarat stát,“ říká Pavel Jim Drengubák z Nezmarů. „A protože to stát nedělá, pořádá se tenhle koncert a my jsme moc rádi, že tu můžeme zahrát,“ dodal. Večera se účastnil i ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták, který zprostředkoval do mikrofonu telefonický rozhovor s hercem Ondřejem Vetchým, známým z válečného filmu Tmavomodrý svět.

„Jestli téhle zemi něco chybí, pak je to navázání na tradice lidí, kteří za války bojovali za vlast v RAF,“ řekl Ondřej Vetchý a poděkoval všem, co se na večeru podíleli. „Jste moji spojenci a moc mě mrzí, že jsem vzdálený stovky kilometrů a nemůžu být s vámi v Budějovicích,“ dodal Ondřej Vetchý, který hrál pilota Františka Slámu.

„Máme velký dluh vůči lidem, kteří za nás bojovali,“ připomněl pořadatel a iniciátor stavby pomníku Vladimír Vopalecký. Součástí programu bylo i promítání snímků z archivu Milana Malého. „Dědeček odešel do odboje v šestnácti, byl pak v Tobruku a létal u 312. stíhací perutě,“ připomněla Dita Edelmanová. „Díky jemu a dalším, kteří podobnou oběť podstoupili také, jsme získali svobodu.“

O těžkém životě válečných letců svědčily i úryvky z knihy Miloslava Pajera Křídla míří na Německo, které četl Jiří Šesták. „Když je zle, tak se anglické pobřeží blíží velmi pomalu,“ citoval slova mužů, kteří se po operačních letech vraceli zpátky často zranění s poškozenými letadly.
Mezi více než dvěma stovkami návštěvníků byla i Lucie Alice Eliášová z Českých Budějovic. „Večer byl úžasný, akorát jsem tu byla s plukovníkem Malým jediná v uniformě,“ svěřila se členka Klubu vojenské historie.

Lidé mohou stále podpořit pomník zasláním peněz na číslo účtu 105 098 913/2250.

Těm, co za nás bojovali, stále moc dlužíme

Benefičního koncertu se zúčastnil i ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták.

Co pro vás osobně znamenalo, že tu byl i plukovník Milan Malý?
Je úžasné, že ti lidé, kteří za války bojovali, ještě žijí. Při promítání jsme viděli jeho fotku jako šestnáctiletého kluka, který se ztrácí mezi chlapáky. Byl to kluk, který má být ve škole a ne se učit střílet. Jeho vůle je úžasná, i když ze začátku mohla působit i romantika. Ale možná, že ne. Ti kluci už byli nasazeni na práci. Když utíkali přes hory, vedle jim zastřelili kamarády. Viděli krev, smrt, a to je z romantiky vyléčilo během prvních pár kroků. Když se dostali do svobodné země, neuklidili se, aby válku přežili. Šli dál, řekli si o vojenskou službu, o nebezpečí, a to je úžasné. A takový člověk stále žije a je tady s námi. O to je náš závazek vůči těmto lidem větší.

Jak dlouho se spolu už znáte?
U pana Milana Malého jsem jako dítě vyrůstal, protože můj tatínek byl za první republiky také stíhací pilot. Za hranice ale neodešel, protože si zrovna vzal maminku a nechtěl ji tady nechat samotnou. Jsme s Malými rodinní přátelé, vyrůstal jsem s jejich dětmi, takže jsme si blízcí i po lidské stránce. Mám vůči němu stále velký pocit dluhu, že jsem pro něj nemohl víc udělat. Cítím i dluh společnosti, jak se k těmto lidem zachovala. Nejde jen o to, že se k nim zle zachovali před čtyřiceti, padesáti lety, ale v různých obměnách se to stále opakuje.

I teď se lidi obětují pro druhé, obětují se pro společnost, ale ta to nereflektuje. Společnost tyhle oběti nezajímají. Nemusí jít o armádu, jsou i daleko méně viditelné činy, přitom ale velmi důležité. Ať už je to otázka obyčejné lidské slušnosti, nebo i fyzické oběti v nějaké kritické situaci. Myslím si, že akce, jako je tahle benefice, zvyšují citlivost společnost, její senzibilitu. Je nutné ji pěstovat a podpořit. A to je i moje životní náplň, když pracuji v oblasti umění a kultury.

Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/muzikanti-uctili-valecne-hrdiny20110921.html