Post hlavního architekta, chápu jako v širším slova smyslu jako instituci městského architekta výrazně spojenou s rozvojem města. Jeho úkolem by měla být tvorba a péče o koncepční a udržitelný rozvoj města. Nabízí se dva modely fungování „hlavního architekta“.
Model > samostatný odbor magistrátu.
Pracovní náplň, kompetence a zodpovědnost jsou dané zákon a organizačním řádem magistrátu. Činnost takového odboru je provázáná nejen se samosprávou, ale i s přeneseným výkonem státní správy. Umístění ve struktuře magistrátu musí odpovídat významu takového odboru a takový odbor musí být nadán patřičnými pravomocemi a odpovědností za rozvoj města. Jasně musí být vymezen rámec samosprávné a přenesené působnosti a s tím související rozhodovací pravomoce.
Model > příspěvková organizace vyčleněná mimo strukturu magistrátu.
Je to relativně samostatná organizace sice nezávislá na magistrátu, ale velmi úzce s magistrátem spolupracující. Role takové organizace je výhradně samosprávná. Úkolem je koncepční, koordinační a poradní práce. Forma příspěvkové organizace umožňuje větší míru pružnosti. To odpovídá dosti různorodému spektru úkolů a také může představovat větší atraktivitu pro zaměstnance. Rozsah činnosti takové organizace je určen zřizovací listinou. Ta může specifikovat, aby kromě poradenské a konzultační činnosti v oblasti architektury, urbanismu, rozvoje a tvorby města, taková příspěvková organizace sama zpracovávala strategické, urbanistické a rozvojové dokumenty. Je partnerem zastupitelům, magistrátu, investorům, jiným organizacím/institucím i občanům. V čele příspěvkové organizace by měl být ředitel – městský architekt. Výhodou příspěvkové organizace je částečná samostatnost a s ní související volnost a nezávislost, také větší míra pružnosti oproti odboru pevně usazenému ve struktuře magistrátu. Rovněž jsem přesvědčen, že taková organizace je veřejností vnímána jako nezávislý garant koncepčního rozvoje města. Nepominutelnou výhodou je i pružnější vnitřní struktura (a fungování) organizace a také platové podmínky. Férově je třeba přiznat i nevýhody. Nevýhodou může být absence reálných rozhodovacích pravomocí. Důvodem odmítnutí modelu příspěvkové organizace by mohly být i větší finanční náklady spojené se vznikem takové organizace.
Z výše uvedeného je patrné, že se spíše kloním k formě samostatné příspěvkové organizace, protože je její provoz efektivnější a flexibilnější, vytváří lepší podmínky pro zapojení odborníků různých zaměření. Díky odborníkům z oblasti urbanismu, architektury, dopravy, ekologie, ekonomie i sociologie je pak vedení města poskytován kvalitní a komplexní servis pro zásadní strategická rozhodnutí rozvoje města.
S přátelským pozdravem
Ivo Moravec
