Kromě expanze na jih se Přemysl pokoušel rozšířit svůj vliv i směrem severovýchodním. V letech 1254 – 55 a 1267 se účastnil křížové výpravy do Pobaltí, jeho snahy o nastolení přemyslovské moci v Litvě a Pobaltí ale nejsou úspěšné (hlavně díky malé podpoře papežské kurie). V Pobaltí měl mimo jiné podíl na založení města Královec (dnešní Kaliningrad).
V roce 1255, tedy v době, kdy se Přemysl vrátil z pobaltské výpravy, se rozhodovalo o římskoněmecké královské koruně. Přemysl tehdy pragmaticky podporoval oba nominální vládce, Alfonse Kastilského (1221 – 1284) i Richarda Cornwallského (1209 – 1272). I bez císařské koruny byl nejmocnějším mužem v říši. Jeho pevný a rozlehlý stát působil jako protiklad k okolním zemím, Římské říši a Polsku, které byly rozdrobené na řadu samostatných knížectví, měst a údělů.
Na základě textů vycházejících z veřejně publikovaných prací Mileny Bravermanové, Michala Lutovského, Jiřího Kuthana, Emanuela Vlčka a Josefa Žemličky zpracoval Juraj Thoma.
