Jak naložit s nutnou rekonstrukcí kulturního domu Slavie se na českobudějovické radnici řeší roky. Výsledkem je, že nic z toho, co už se podařilo dohodnout, dnes opět neplatí. Přitom od slavnostního položení základního kamene této novorenesanční budovy u řeky Malše do jejího předání veřejnosti v roce 1872 stačilo Spolku pro stavbu Německého domu pouhých 19 měsíců.
„Už do voleb v roce 2010 vstupovalo hnutí Občané pro Budějovice s názorem, že stavební úpravou kulturního domu Slavie podle původních plánů lze vytvořit podmínky pro plnohodnotné využití této výjimečné stavby jako kulturního a spolkového domu. Tomu však tehdy konkuroval záměr Jihočeské společnosti přátel hudby postavit v Budějovicích Kongresové a koncertní centrum Antonína Dvořáka podle Kaplického návrhu. A tak až v polovině roku 2014, kdy už bylo jasné, že stavba takzvaného Rejnoka zůstane v říši snů, jsme se ve vedení města mohli vrátit k myšlence celkové rekonstrukce a dostavby Slavie. Provozně – ekonomická analýza totiž vyloučila variantu prosté opravy objektu, protože by nepřinesla potřebné oživení provozu. Rovněž dostavba objektu o zhruba 6 metrů se ukázala jako slepá ulička, neboť jen o něco větší sál by nevyhovoval akusticky a neumožňoval koncertování větších hudebních těles. A tak jako nejvhodnější pro budoucí využití budovy Slavie byla i odborníky vyhodnocena její dostavba o zhruba 17 metrů směrem k Jihočeskému muzeu. Právě tuto podobu měl mít objekt původního Německého domu podle návrhu pražského architekta Ignáce Ullmanna, avšak během jeho výstavby došlo k redukci projektu. Díky nově získanému prostoru by bylo možné otočit hlavní sál o 90°, vybudovat větší jeviště, zajistit kvalitní akustiku i potřebné zázemí sálu a v neposlední řadě i zvýšit kapacitu hlediště na 450 – 550 osob. Tato varianta počítala i s umístěním restaurace a kavárny, bufetu pro letní scénu, nových šaten, hygienického zázemí pro diváky i s minimálně dvěma menšími klubovými scénami a klubovnami. Podstatné je, že pouze toto řešení poskytlo reálnou naději, že budoucí provoz zrekonstruované Slavie se obejde bez dotací. Jedinečnou možnost, jak získat v centru města a v sousedství divadla a muzea multifunkční kulturní centrum, které našemu krajskému městu dosud chybí, však současná rada města před rokem zcela odmítla,“ připomněl českobudějovický zastupitel a předseda HOPB Ivo Moravec.
Není divu, že loňské rozhodnutí vedení města vybrat pro jen dílčí rekonstrukci Slavie soukromý subjekt, který ji bude realizovat formou PPP (Public Private Partnership) projektu, nenašlo příznivce u opozičních zastupitelů za HOPB. „Už tehdy jsme upozorňovali na to, že podstatou úspěšného PPP projektu je předpoklad, že většího přínosu pro veřejný sektor lze dosáhnout využitím schopností a zkušeností soukromého sektoru, jimiž ten veřejný nedisponuje. Proto jsme avizovali, že při jednání zastupitelstva budeme požadovat přesná fakta o výběru soukromého subjektu i o stanovení podmínek za jakých bude následně Slavii provozovat. Místo toho jsme se nyní z médií dozvěděli, že radnice po roce dospěla k názoru, že forma PPP je složitá a město ji na takovou akci nemá ozkoušenou. Navíc rozsah předpokládaných oprav svědčí o tom, že na převtělení Slavie v multifunkční kulturní centrum současné vedení města definitivně rezignovalo,“ uvedl českobudějovický zastupitel Hynek Látal (nez. za HOPB)
Aktuální kapitola nekonečného seriálu o rekonstrukci Slavie teď slibuje pouze opravy vzduchotechniky a inženýrských sítí, instalaci výtahu pro bezbariérový přístup a jen případný zásah do jeviště v hlavním sále. Pokud dojde na údajně připravený harmonogram, radnice nechá zpracovat ekonomickou studii, pak začne rozhodovat, zda a nakolik se na rekonstrukci bude podílet město a případný soukromý provozovatel, jehož výběr hodlá svěřit externí právní kanceláři. „Jinými slovy, příprava rekonstrukce Slavie je opět v bodě nula. Navíc postrádá koncepční zdůvodnění toho, co obyvatelé města nejen v tuto chvíli, ale i do budoucna pro kulturně společenské vyžití skutečně potřebují,“ dodal Ivo Moravec.
