Železné srdce nového zastupitelstva. Takto údernicky označil doc. MUDr. Petr Petr 26. září v deníku Právo lídry čtyř volebních stran v článku „Do politiky jdou lidé nového druhu“.
„Pánové Miroslav Joch (ČSSD), Radek Mach (KDU-ČSL), Stanislav Rataj (DOMA v Budějcích) a Michal Šebek (ODS) jsou všichni, jak se říká, od ‚černého řemesla‘, z kovoprůmyslu, případně souvisejících oborů. Nevím, milí Budějčáci, zda si vůbec uvědomujeme důležitost této zdánlivě okrajové drobnosti. Osobně to považuji za dramatický posun. […] Přeji našim vedoucím postavám kandidátek čtyř zmíněných stran pevné nervy, hodně štěstí. Pociťuji totiž nějak instinktivně, že by mohly být železným srdcem a zdatnou rukou nového zastupitelstva,“ rozplývá se autor nad dotyčnou čtveřicí.
Článek, bryskně zveřejněný v plném znění na portálu ODS, je opravdu dramaticky pozoruhodný, a to ze čtyř důvodů.
Tím prvním je autor: trojka na kandidátce KDU-ČSL, dlouholetý hybatel zákulisního dění, mimochodem jeden z autorů „adventní dohody“ v roce 1998, která k ostudě našeho města vrátila komunisty na radnici pouhých devět let po mlácení studentů na Národní. Technolog moci.
Druhým důvodem je pochybnost sdělení a přirovnání. Fakt, že je někdo od určitého řemesla, může vypovídat nanejvýše o jeho vzdělání a odborných zkušenostech, ale vůbec nic o charakteru, morálce a schopnostech potřebných pro správu města a komunikaci s politickými partnery a občany. Třeba Zápotocký a další soudruzi také byli od „černého řemesla“…
Třetím důvodem jsou osoby a osobnosti dotyčných pánů a jejich „novost“. Michal Šebek je dlouholetý a prověřený kádr znormalizované ODS, žádný člověk nového druhu. S Radkem Machem z KDU-ČSL ho spojuje zaměstnání v holdingu Motor Jikov Group, v jehož představenstvu spolu sedí vrcholní představitelé „hlubocko-motorácké kliky“ Miroslav Dvořák a Pavel Dlouhý. Sám Šebek je členem představenstev dceřiných firem holding Motor Jikov Strojírenská a Motor Jikov Fostron, kde sedí společně s Dvořákem. Mach pak se Šebkem a Dvořákem sedí v představenstvu Motor Jikov Slévárna. Řemeslo to tedy úplně není, ale do styku se zajímavými lidmi, jimž mohou být za leccos vděční, rozhodně přijdou.
Miroslav Joch také úplně není „novým člověkem“. To možná byl ještě v roce 2002 ve volbách do zastupitelstva v Borovanech. V Budějovicích je naopak známý natolik, až představa, že by měl být primátorem, řadu lidí nutí k pozvednutí obočí. Strojírenskou firmu má vlastní a nedávno se v médiích svěřil, že spí čtyři hodiny denně, aby k tomu stíhal i funkci náměstka a krajského radního. Po takové dlouholeté spánkové deprivaci by asi bylo vhodnější si na nějaký čas odpočinout. Zajímavý vztah má i k jinému „černému řemeslu“ – totiž hazardu, o jehož návrat do města usiloval.
Přemírou aktivity v určitém ohledu trpí i Stanislav Rataj, jehož snahy o zlepšování dopravy ve městě jsou leckdy až destruktivní. Usilovat o přesunutí dálnice na Lišovský práh znamená čekat na ni dalších dvacet let a propásnout jedinečnou šanci, jak její stavbu zaplatit z evropských dotací…
Čtvrtý důvod pozoruhodnosti článku je skryt v tom, jak moc se autor nedočkavě tetelí zrovna nad představiteli těchto konkrétních stran.
Člověka tak nutně napadá: Je už snad budoucí koalice dávno dojednaná?
A kdyby to snad volby nějak zkomplikovaly? Tak je tu nakonec v záloze stará dobrá KSČM. Ivan Nadberežný má přece tiskárnu – takže je vlastně také od „černého řemesla“…
