Milí přátelé,
posílám Vám k PARKU DUKELSKÁ něco informací pro připomenutí a opakování.
Projekt revitalizace parku je výsledkem širší shody a regulérní soutěže o návrh. Nejedná se o svévolný akt samozvaných architektů a/nebo politiků. Autorský tým se při tvorbě nového parku snažil postupovat vždy co nejlépe, citlivě a nad rámec běžných standardů. Jejich hlavním a jediným cílem bylo a je vytvořit kvalitní veřejný prostor. Představa o cílené destrukci podsouvaná veřejnosti odpůrci parku je absurdní, jako by cílem radnice bylo ničit a nikoli zvelebovat a přáním architektů zpracovat co nejhorší návrh. Opak je pravdou.
Ateliéry Rusina+Frei a Partero již dříve v obdobném kontextu navrhly a investora provedly projektem Obnova nábřeží řeky Loučné v Litomyšli, který je velmi dobře hodnocen odbornou veřejností a v žádném případě nedošlo k destrukci krajiny (nabrezi-loucne.nadace-promeny.cz).
Ateliéry Partero a OK PLAN ARCHITECTS navrhly a investora provedly projektem Obnova parku Stromovka v Humpolci. Park se vyznačuje velkým korunovým zápojem a cestami vedenými v kořenovém prostoru stromů. Zásahy v kořenovém prostoru byly velmi citlivé. Proměněný park obdržel cenu Park roku 2021.
Park Dukelská je městský park s vysokou intenzitou pohybu lidí. Revitalizace parku je vzhledem k povaze jeho (vy)užívání nezbytná. Neobejde se bez zásahů do některých dřevin, které jsou ve většině případů na konci jejich životnosti. Zásahy se netýkají nejhodnotnějších stromů v parku, jejichž životní podmínky se naplánovanou revitalizací zlepší. V novém parku bude vysazeno 30 stromů. Tím bude zaručena jeho postupná obnova a ráz parku bude zachován i pro další roky.
Připouštím, že novému stromu určitou dobu trvá, než doroste. Pokud se však obnova parku neprovádí průběžně, nastane nutně jednou situace, kdy se životnost celku začne rychle dostávat na a za svou hranici. Pak je bohužel potřeba větší zásah. Takový zásah je již vynucený okolnostmi a nikoliv přáním architekta či zahradníka, kterému je velkoplošné kácení ve městě vždy proti mysli.
Dnešní podoba parku nedovoluje plně rozvinout jeho relaxační funkci. Využití parku dnes do značné míry komplikuje rostoucí cyklistická doprava, která vytváří četná kolizní místa. Tato skutečnost vedla k návrhu náplavky, která umožní přístup k vodě a zároveň i s ohledem na tranzitní charakter území citlivě propojí severní a jižní část parku ve směru přirozených pěších vazeb.
Odbor životního prostředí povolil kácení dvanácti stromů. Většina z nich je v havarijním nebo ve velmi špatném stavu. Jejich odstranění doporučil již dendrologický průzkum, který byl podkladem pro projekt revitalizace parku. Zachování všech stromů za každou cenu by znemožnilo provést zamýšlenou podobu parku umožňující přístup k vodě a vyřešení dopravních potíží, což bylo zadáním projektu. Současné nábřeží tvoří umělý svah zpevněný kameny. Z tohoto pohledu se při navrhované úpravě nábřeží nejedná o podstatnou změnu. V průběhu zpracování projektové dokumentace byla doplněna další výsadba stromů v blízkosti nábřeží s ohledem na připomínku potřeby přirozeného stínu při břehu řeky.
Obavy, že navrhované úpravy parku povedou ke změnám hladiny spodní vody, změnám v proudění vzduchu a k destruktivním změnám na zbývajícím porostu, jsou neopodstatněné a přehnané. Kácení stromů je vždy nepopulární. Projekt redukuje kácení na naprosto nezbytné minimum. Počítá se s přítomností arboristy v předrealizační i realizační fázi projektu. Tak bude zajištěna maximální ochrana stávajících dřevin dotčených úpravou parku i stavební činností v průběhu obnovy parku.
Stromy a keře budou odborně ošetřeny a bude v maximální možné míře respektován jejich kořenový prostor. Ochrana dřevin v případech, kdy to je žádoucí, bude součástí přípravy staveniště ze strany zhotovitele prací. Při provádění výkopových prací v kořenovém prostoru bude prováděna pravidelná odborná kontrola a průběh prací bude náležitě fotograficky dokumentován. V kořenové zóně dřevin budou výkopy prováděny ručně.
Park vznikl z původně založené a již bývalé zahrady kdysi Německého spolkového domu (dnes Dům kultury Slavie). Jednalo se tedy o soubor nikoliv přírodně rostlý, ale člověkem komponovaný. Původní kvality souboru byly v průběhu času stále oslabovány stárnutím, nekoncepční dosadbou, nálety a nevhodnou údržbou. Nedává tak smysl ochraňovat vše, co lze dnes v parku nalézt, ale snažit se naopak najít takové zásahy, které podpoří rozumné a dlouhodobé fungování parku. To se týká i jednoznačně přerostlého keřového patra, které v dnešní již zcela ztratilo svoji dobovou dekorativní funkci a dnes způsobuje spíše jen problémy.
Na závěr poznámka k pojmenování parku. Začátkem roku 1949 se radní místního českobudějovického národního výboru usnesli, že k 25. výročí úmrtí Vladimíra Iljiče Lenina pojmenují park Sady Leninovými. Tento oficiální název se nikdy neujal a teoreticky platí dodnes. Pojďme to změnit. Vytvořme z nehostinného místa pohostinný veřejný prostor a zamysleme se, jaké jméno novému parku dáme do vínku.
S přátelským pozdravem a přáním pevného zdraví
