Demonstrace na sídlišti Máj přinesla několik důležitých varování a poznatků. Tím nejvýznamnějším je, že osobní konflikt může být profesionálními extremisty umně zneužit k nebezpečným projevům násilí.
Májskou potyčku u dětského hřiště policie vyšetřuje jako podezření z trestného činu výtržnictví, zná totožnost zúčastněných osob a není jediný důvod se domnívat, že by případ měl být zameten pod koberec. Přesto jsme minulý víkend byli svědky toho, jak občané dlouhodobě nespokojení s poměry na největším budějovickém sídlišti svůj hněv nepochopitelně obrátili právě proti policistům. Podobné útoky na policii, jejímž hlavním úkolem na Máji byla ochrana zdraví a majetku tamních obyvatel, je proto třeba důrazně odmítnout. Jak můžeme po policistech chtít, aby se starali o naši bezpečnost, když současně „fandíme“ účastníkům nepovoleného pochodu a tím policisty zrazujeme?
Rychlá řešení situace pro sídliště velikosti okresního města neexistují. Je správné, že budějovická radnice v minulých dnech na Máji výrazně posílila hlídky městských strážníků. Požádám pana policejního prezidenta, aby totéž učinila i policie republiková. Je to v tuto chvíli jediné možné opatření vedoucí k nastolení pořádku a tím k celkovému uklidnění situace.
Další dva kroky sice nepřinesou okamžitý efekt, ale musíme se o ně pokusit. Město by mělo ještě více posílit spolupráci s budějovickými salesiány a dalšími organizacemi, které se věnují vzdělávání dětí a mladých lidí z Máje. Současně je třeba dosáhnout toho, aby se v českém právním řádu objevila povinná veřejná služba pro dlouhodobě nezaměstnané a tím došlo ke zpřísnění výplaty sociálních dávek pro všechny, kdo si zvykli na přelaskavou péči našeho státu.
Neméně důležité však je, aby se občané Českých Budějovic nenechali zneužívat k účasti na demonstracích, jejichž jediným cílem je vytvořit dojem, že naši bezpečnost zajistí bojechtivé skupiny extremistů. Takový přístup nás naopak uvrhne do chaosu. Naší povinností je bránit se proti násilí ulice, proti brutalitě nenávistných lidí, proti rasové nesnášenlivosti. Jsme všichni občané téhož státu a jsme si rovni.
Jakkoliv je to běh na dlouhou trať, je třeba, aby cestu, která povede k vyřešení dlouhodobě složité situace na Máji, hledali společně rozumní a zodpovědní spoluobčané (bez ohledu na barvu pleti) se zástupci radnice a odborníky z nevládních organizací. Nedovolme, aby naši společnost ovládla rasová netolerance, aby nás vedli vyznavači jednoduchých řešení. Že by to pro každého z nás byla cesta do pekel, nám konec konců ukazuje bezpočet příkladů z historie.
