Strážní domek 1, někdejší nádraží, Mánesova 10
V domku České Budějovice 1, z roku 1828, či strážního domku „Budějovice stanice“, který spravuje Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích je instalována a přístupná stálá expozice o koněspřežce. Domek stál původně v prostoru nádraží, které leželo mimo vlastní město – v ploše dnešního parkoviště u supermarketů na Mánesově ulici. Protože původní ulice, oddělující nádraží a protilehlou továrnu, byla užší, byl domek při rozšiřování dnešní Mánesovy ulice celý odříznutý od základů, pod něj byla podsunuta betonová deska a na ní byl celý domek posunutý jižním směrem na dnešní místo. (Tomuto desetimetrovému „stěhování“ je věnován příspěvek Krátkého filmu Praha z roku 1977, který najdete na webu Encyklopedie České Budějovice.)
Je postaven na půdorysu písmene L a patří k méně početním domkům, který měly víc než jednu místnost. Původně se do něj vstupovalo na dnešní východní straně, kde místo okna uprostřed byl původní vstup, který byl otočený ke kolejím, což byl typický prvek všech strážných domků. Kromě černé kuchyně a malé „předsíně“ má domek dvě místnosti, což může znamenat, že kromě hlídače a jeho rodiny tu mohl žít ještě pomocník. Součástí domků bylo také vybavením, které bylo majetkem železnice (nářadí a pod), v tomto případě zaujmou kromě (dalších) plechových kamen také dvě pušky.
Objekt je přístupný veřejnosti – muzeum.
Solní sklad v České ulici, solnice (Česká 66)
Zbytek klasicistní stavby někdejšího státního, později drážního skladu soli. V prostorách původního skladu (z větší části zbořen při stavbě vedlejšího gymnázia 1901) bylo možné skladovat až cca 2240 tun soli nebo i jiného zboží. Jednoduchá třípodlažní stavba s dochovanými zbytky vnitřních dřevěných konstrukcí. Koleje k němu mohly být položeny až po dlouhých jednáních s městskou radou, která se vstupu koňky do města dlouho a sveřepě bránila až v roce 1828.
Objekt je částečně přístupný veřejnosti – restaurační provoz.
Dům U Černé růže, nároží České ulice a Piaristické (Piaristická 18/3)
U někdejšího hostince U Černé růže bylo nástupiště pro osobní přepravu. Osobní vlak od něj odjížděl denně v 5 hodin ráno směrem do Lince a směrem z Lince přijížděl denně v 19 hodin (pouze duben až říjen). Jízda do Lince trvala cca 14 hodin.
Objekt částečně přístupný veřejnosti – pekařství a cukrářství.
Nisslův dům, nároží České ulice a Piaristické (Piaristická 22/8)
V domě bylo od 1828 sídlo budějovické kanceláře společnosti a osobní pokladna. Jízdenky se musely zakoupit nejméně 30 minut před odjezdem vlaku. Byl na nich vyznačen den cesty, cílová stanice a cena. Na rubu pak byly pokyny pro cestující.
Objekt částečně přístupný veřejnosti – komerční a administrativní prostory, restaurace.
Hostinec U Zelené ratolesti (Husova 5)
Klasicistní budovu nechal vystavět Tadeáš Lanna v letech 1821 – 1822 jako zájezdní hostinec. Roku 1831 byla přestavěna do dnešní podoby. V objektu byly sklady Lannovy zasilatelské firmy (Vojtěch Lanna), byty pro kočí, stáje a kůlny pro vozy. Budova je nejsevernějším bodem koněspřežné železnice. Zde bylo z koněspřežky zboží překládáno buď na povozy anebo na lodě, které dál pluly po Vltavě do Prahy. K budově vedly dvě koleje, které se před Českou ulici spojily v jednu kolej. Přesto, že záměr jejich stavby železniční společnost ohlásila již 1833, podařilo se ji postavit teprve 1838. Mimo jiné pro obstrukce ze strany městské rady.
Objekt je částečně přístupný veřejnosti – komerční a administrativní prostory, restaurace.
Koňka, díl 1.: Na počátku byl Karel IV. a plánování průplavu
Koňka, díl 2.: Od Gerstnera ke Gerstnerovi
Koňka, díl 3.: První vlak
Koňka, díl 4.: Jak to fungovalo?
Koňka, díl 5.: Drážní zaměstnanci
Koňka, díl 6.: Co a jak se převáželo
Koňka, díl 7.: Od koní k páře
Koňka, díl 8.: Otcové koněspřežky
Koňka, díl 9.: Kde najít koňku v Budějovicích?
Koňka, díl 10.: Kde se koňkou svézt a co si přečíst?
