Bezdomovectví. Téma tak nepopulární, že už jenom o něm psát znamená schytat to ze všech stran. A přece je důležité o něm mluvit a řešit ho. Pokud ale chceme mluvit vážně o řešení bezdomovectví, musíme si přiznat jednu věc – bezdomovectví je jev, které ke společnosti patřil, patří a bude patřit. To, že jsme je před více než 30 lety na ulicích neviděli, neznamenalo, že nejsou. To, že je dnes vidíme na ulicích ještě neznamená, že vidíme celé spektrum bezdomovců. A do budoucna se nedá předpokládat, že z ulic zmizí a už je nebudeme potkávat. Bylo by to fajn, ale to zcela jistě nenastane. Vždy budou ve společnosti lidé, kteří svou situaci v životě nezvládli, ztratí bydlení a život na ulici si zvolí jako svou životní alternativu.
Ty bezdomovce, které pravidelně potkáváme na různých místech v ČB, často v dost zuboženém stavu, pod vlivem alkoholu a drog, vnímáme často jako typické reprezentanty této skupiny lidí. Ve skutečnosti jde však o výraznou menšinu, která na svůj život dávno rezignovala a často odmítají jakoukoliv pomoc od kohokoliv. Nechtějí se přizpůsobit pravidlům a do azylových zařízení nechodí už jen proto, že vstup do nich je pouze pro osoby, které nejsou pod vlivem alkoholu a drog. Oproti této skupině jsou bezdomovci, které za celý den nepotkáme ve městě, pravidelně nebo příležitostně využívají některé sociální služby, občas si přivydělávají prací a snaží se žít v klidu stranou od společnosti. Pro tyto osoby tak máme v ČB v spektrum různých služeb a dá se s mírnou nadsázkou říci, že s nimi většinová společnost vychází.
Co nám však dělá opravdové starosti jsou skupiny různých bezdomovců v centru města. To je místem, které přirozeně vyhledávají kvůli anonymitě, získávání peněz a možnosti squatování veřejného prostoru často pod vlivem alkoholu nebo drog. Často obtěžují kolemjdoucí s požadavkem na peníze v horším případě je častují různými emociálními výlevy. Na každý pád nic příjemného. Na první pohled s může zdát, že se toho moc nedá dělat. Několik možností tu však je. Pojďme je tedy vzít popořádku.
Předně je třeba si říct, že úkoly pro řešení bezdomovectví leží na každém z nás – tj. na veřejnosti, svůj díl nesou poskytovatelé sociálních služeb a dalších neziskových organizací a část možností řešení nese město včetně městské policie.
Co tedy může udělat veřejnost? Nedávat peníze natož alkohol a „nepáchat dobro“. Dvě klíčové věci, kterých bývá často ze strany bezdomovců v centru města zneužíváno. Proč nedávat peníze není třeba vysvětlovat. Občas se děje to, že někdo v dobré víře začnou distribuovat jídlo přímo na ulici (např. bagety). Nejideálnější je podat jim informaci o dalších službách typu azylový dům, terénní program Charity nebo Preventu. A zde platí jedno dobré pravidlo, pokud těmto lidem chce kdokoliv pomáhat přímo na ulici, je dobré se o tom poradit s profesionály – ti už budou vědět, jak efektivně pomoci.
Ostatně neziskové organizace a poskytovatelé sociálních služeb už v současné době toho pro osoby bez domova dělají dost a jejich spektrum služeb je připravené na chvíli, kdy si o to tito lidé řeknou. V Čb máme noclehárnu, azylové domy, terénní programy. Co nám však chybí je to poměrně zajímavá myšlenka je tzv. Mokrý dům, kde je možné ubytovat osoby pod vlivem alkoholu, nicméně cílem je snížit konzumaci a nebezpečnost jejich chování. V takovémto domě tak dochází ke kontrolovanému pití. Hlavním efektem je poskytnutí přístřeší a možnost nabízet další služby s cílem motivovat danou osobu k řešení svých problémů. Podobný koncept funguje už léta pro drogově závislé a všeobecně je znám jako Kontaktní centrum,
Mokrý dům je tak úkol především pro město, které by mělo existenci takovéhoto domu podporovat. Ve spolupráci s Městskou policií také město identifikuje nemovitosti a místa, která squatují osoby bez domova. Tato místa pak využívají pro vyspání, odpočinek a odtud také vyrážejí do centra města pro své obvyklé činnosti. Tato místa je tak nutné včas podchytávat a pokud už se v nich squat nachází, usilovat o nejrychlejší uzávěru. Nevýhodou je, že tyto nevlastní město ČB, a tak jsou jednání komplikovanější. I tak se podařilo v poslední době dva takové domy uzavřít a povedlo se majiteli domů v Otakarově 50 a v ulici Karla IV domy zabezpečit proti vniknutí a jejich nelegálnímu využívání.
Součástí strategie řešení bezdomovectví jsme také jako město uspořádali pracovní workshop, na kterém se potkali podnikatelé z okolí Černé věže a diskutovali s odborníky styly komunikace s bezdomovci, kteří squatují prostor v centru města. Zároveň jsme se také domluvili na tom, jak snížit tzv. „atraktivitu míst“, kde se bezdomovci nejčastěji v centru města scházejí.
Autor: Tomáš Chovanec, náměstek primátora pro sociální věci, školství a sport