Budějčáci milují své hlavní náměstí. Obdivují ho i turisté. O tom není pochyb. Ale funguje tenhle unikátní veřejný prostor opravdu tak skvěle? Opravdu musí nutně sloužit jako dopravní průtah? Opravdu se spokojíme s tím, že necháme vše při starém. Nemohlo by být na náměstí lépe?
Jenom přejít samotné náměstí znamená překonat dvě vozovky a prodrat se dvěma řadami zaparkovaných aut. Velká dlážděná plocha by si zasloužila trochu víc stínu i zeleně. Kulisa náměstí láká k posezení – jen ten dojem kazí hučení kroužících aut, která si tudy buď zkracují cestu (ale přitom by mohla jet jinudy), nebo hledají místo k zaparkování. Auta mohou jezdit i parkovat jinde. Ale náměstí je jen jedno, to jinam přesunout nelze.
Jsem přesvědčen, že si zaslouží lepší roli než být parkovištěm a kruhový objezdem. Náměstí má být především místem, kde je příjemné trávit čas, kde je méně aut a více zeleně, ale které je zároveň dobře dostupné. Je to vizitka města, nás všech.
Proto se navržený projekt zabývá odstraněním zbytné dopravy, tedy takové, která tudy nutně proudit nemusí. Náměstí nemusí být – a již nebude – dopravním průtahem. Ale jinak každý, kdo potřebuje jet do centra, se do něj dostane. Kdo v centru bydlí a pracuje a potřebuje zde parkovat, zde i nadále zaparkuje.
Zároveň posilujeme pobytovou funkci náměstí přidáním zeleně. Zrušená parkovací místa, která vznik zelené oddechové zóny umožní, budou pro místní nahrazena na jiné straně náměstí či jinde v centru. Komerční parkování pro návštěvníky centra je už dnes možné a lehko dostupné v parkovacím domě u zimního stadionu. A navíc město letos začne stavět nový parkovací dům u sportovní haly.
Projekt nespadl z nebe. Naše hnutí Občané pro Budějovice mělo dopravní změny a více zeleně na náměstí ve volebním programu. Koaliční smlouva uzavřená na počátku tohoto volebního období vytyčuje obecně: „Zklidníme dopravu na Náměstí Přemysla Otakara II.“
Na konkrétním naplnění tohoto cíle se pracovalo několik let. Stálo to spoustu úsilí, vystřídalo se několik projekčních týmů, probíraly se různé varianty, ale nakonec se nám podařilo v radě města dosáhnout kompromisu, který jsme představili zastupitelům a také veřejnosti prostřednictvím médií i sérií jednání s odborníky (první se konala 2. a 3. května, v pondělí 9. 5. se ještě budou konat on-line workshopy – podrobnosti najdete na www.centrumvklidu.cz).
Trochu na zapřenou jsem se zúčastnil prezentace v úterý 3. května. Šel jsem tam totiž jako člověk bydlící v centru. (Mimochodem, organizátorem nám bylo doporučeno se prezentací pro veřejnost neúčastnit a nechat to na odbornících, aby se z toho nestala politická korida, aby jednání byla pokud možno věcná, bez emocí, aby se občanům dostalo informací, nikoli politických exhibic.)
A nejen tam jsem si všimnul jedné věci. Argumenty proti změnám na náměstí v zásadě nezpochybňují projekt jako celek, ale jsou zaměřeny proti konkrétním částem – jednoduše řečeno, odpůrci hájí především své partikulární zájmy: já tady nezaparkuji, já tudy nebudu moci projet, atd. (V jedné věci ale musím, i jako ten člověk v centru bydlící, dát stěžovatelům za pravdu. Parkovací místa v centru jsou zneužívána řidiči, kteří k nim nemají oprávnění. Tohle je ale především úkol pro městskou policii a správce parkovacího systému, tedy dopravní podnik.)
Kompromis nikdy nebude vyhovovat všem, ale je projevem vůle ke změně. Kvůli detailům zavrhnout celek je chyba. Takovým způsobem se nikdy neposuneme dál. Kompromis je také ochota snést změnu a přizpůsobit se jí. Zvyknout si, že se v centru s autem jezdí trochu jinak. A pak si třeba s odstupem říci, že vlastně pozitiva převažují nad původními obavami. Že do centra není nutné za každou cenu jet jenom autem, že parkovat se dá i kousek od náměstí, že centrum s méně auty je příjemnější… Že zákazníci mohou přijet nejen autem – a v příjemnějším centru paradoxně strávit více času a utratit tu více peněz. Že se tu lépe bydlí, pracuje i relaxuje…
Reorganizace dopravy v centru je složitá otázka. Ale ve skutečnosti k ní lze zaujmout jednoduchý postoj. Chceme mít náměstí příjemnější, s méně auty a více zelené? Nebo vše máme nechat, tak jak to je, protože to funguje skvěle a jinak to být nemůže?
Jak si na tuto otázku odpovíte vy?
