61 let, galeristka, soudní znalkyně, editorka, zastupitelka města České Budějovice, členka památkové komise rady města
Žije v Českých Budějovicích od roku 1982, vyrůstala v Mirkovicích u Českého Krumlova a v Uherském Hradišti. V roce 1986 absolvovala VŠZ, provozně ekonomickou fakultu v Českých Budějovicích. Vzdělání si doplnila absolvováním studia na CEMI Praha, obor management obchodu, a obhájením diplomové práce na téma „Zákon o dražbách a jeho aplikace při dražbách výtvarného umění“ získala titul MBA.
V komunální politice se angažuje od roku 1999, většinou jako nezávislá kandidátka. V roce 2014 zorganizovala a vedla ryze ženskou kandidátku složenou ze 45 žen „Ženy 2014“. V roce 2018 byla zvolena do zastupitelstva města jako nezávislá osobnost na kandidátce ODS. V letech 2006 až 2010 pracovala v kulturní komisi, ve volebním období 2018-2022 v památkové komisi.
V 90. letech získala zkušenosti jako učitelka a zástupkyně na střední škole, od roku 1999 pracuje v rodinných firmách společně s manželem. Provozují Aukční síň Procházka, Galerii Procházka a produkční firmu Trans Ars. Galerie Procházka je také nakladatelství a věnuje se vydávání monografií především jihočeských výtvarníků. Ke 100. výročí vzniku Republiky realizovali obsáhlou encyklopedii „100 let výtvarného umění v jižních Čechách“.
Od roku 2018 pracuje jako soudní znalkyně v oblasti školství a kultury, specializace odhady a ceny výtvarného umění a uměleckořemeslných artefaktů. Z této pozice se spolupodílela na realizaci expozice na zámku Vimperk (2021) a v Muzeu středního Pootaví ve Strakonicích (2022).
Je spoluautorkou 6 publikací a mnoha výstav, např. Ota Janeček, Jan Trampota, Peter Klitsch (Rakousko), Čapek-Špála (realizováno ve spolupráci s AJG Hluboká nad Vltavou) a Antonín Šít (prezentováno ve Strahovském klášteru Praha).
Její prioritou v práci zastupitelstva je především kultura, zejména výtvarné umění, architektura, ale věnuje se také majetkovým věcem a územnímu rozvoji. Svými zkušenostmi chce přispět k získání titulu Evropské hlavní město kultury 2028 s ohledem na vytvoření městské reprezentační výstavní síně.
Světlana Procházková je vdaná, s manželem Jaromírem Procházkou, historikem umění, rádi cestují.
Co máte na Budějovicích ráda, jsou podle Vás něčím jedinečné?
Budějovice mají pro mne neopakovatelné kouzlo města, které je „tak akorát“ veliké. Vše v docházkové vzdálenosti, ohromný park „za rohem“ … a když se dotýkáte kamenů ve zdech Černé věže, můžete pomyslet na všechny, kteří to udělali před vámi. Já jsem si navíc toto město vybrala k životu dobrovolně.
Co byste si nejvíce přála v Budějovicích změnit?
V poslední době se město potýká s řešením dopravy a s výstavbou jak ve vnitřním městě, tak v „okrajových“ čtvrtích. Připadá mi samozřejmé, že město, které se rozvíjí a zvětšuje, tyto problémy musí řešit – to budeme řešit stále, pokud nechceme zkostnatělé, uzavřené město „skanzen“.
Proč jste se rozhodla kandidovat za HOPB?
Protože je mi bližší občanský přístup k řešení problémů města než stranický. HOPB se významnou měrou podílí na činnostech souvisejících s kandidaturou našeho města na Evropské hlavní město kultury 2028, přijala jsem nabídku být na kandidátce jako nezávislá osobnost. Chtěla bych svými třicetiletými zkušenostmi z oboru výtvarného umění, lektorování, nakladatelství a dokumentace přispět… Cítím jako důležité vytvoření prostoru pro prezentaci výtvarného umění – kvalitní výstavní síň, která by sloužila budějovickým a jihočeským výtvarníkům.
Jaká změna za volební období 2018-2022 Vám udělala největší radost?
Vnímám velice kladně posun města ke „vstřícnému“ prostoru – myslím tím to, že ve městě mohou lidé nejen pracovat, ale i odpočívat. Veřejná prostranství získávají na kvalitě a estetice, těší mne pokračování projektů „Město a voda“, těší mne, že se po letech podařilo dotáhnout do poslední fáze opravy Slavie i Domu umění. A dopravu – tu prostě budeme vždy muset „dotahovat“ a řešit někdy velmi složitě. Musíme se prostě „vejít“ do parametrů a uliček města založeného v roce 1265.
Jak si představujete Budějovice v roce 2030?
Budějovice v roce 2030 budou doufám existovat v minimálně současné podobě – opravené domy, spokojení občané, sportoviště, možnost bydlení, studia, zaměstnání, odpočinku i aktivit. Je toho hodně, o co se město musí starat. A také doufám, že uspějeme a získáme titul Evropské hlavní město kultury a zůstanou nám tu po něm nové kulturní stánky, příjemná prostranství i využívané „dědictví“.