Pomohou České Budějovice Sokolům a umožní tak nastartovat opravu zchátralé tribuny jejich sportovního stadionu? To je otázka, kterou zodpoví zastupitelé města na svém zasedání 19. března. Pokud schválí 5-milionovou dotaci T. J. Sokol České Budějovice, stejnou částkou přispěje i Jihočeský kraj a otevře se tak cesta ke státnímu příspěvku ve výši 20 milionů korun pro první etapu rekonstrukce tribuny.
Je to zároveň příležitost připomenout si za jakých podmínek a s jakým úsilím Sokolové budovali ve městě svá cvičiště. K tomu nám posloužilo zpracování jejich bohaté historie z pera Milady Pospíšilové, současné vzdělavatelky T. J. Sokol České Budějovice.
Tělocvičná jednota Sokol, coby vlastenecký spolek posilující národní probouzení a sebevědomí českého obyvatelstva, byla v Českých Budějovicích založena v červnu 1869 jako první na českém jihu. Začátky nebyly lehké, Sokol byl u Němců nenáviděným spolkem, úřady často sokolské akce zakazovaly. Přesto Sokolové stáli u zrodu tělocvičného, posléze sportovního, společenského i kulturního vyžití české menšiny ve městě. Pro cvičení dlouhé roky využívali různé pronajaté prostory, ale jejich snem byla od počátku vlastní sportovní základna.
Začínali v Haasově domě (dnešní poliklinika Sever). Pro první letní cvičiště poskytl svou zahradu budějovický statkář Klavík, další bylo v zahradě Besedy. Zde vznikla i dřevěná bouda pro cvičení v zimě, kterou po čase nahradila malá zděná sokolovna, jíž si Sokolové od spolku Beseda pronajímali za 200 zl. ročně.
Sokolové pořádali rovněž akademie při slavnostních příležitostech, plesy a šibřinky, hráli ochotnické divadlo, organizovali výlety na památná místa, veřejná cvičení a po čase i okrskové a velké župní sokolské slety.
Ze sbírek a výtěžků z akcí posléze zakoupili pozemek u dnešního Palackého náměstí pro stavbu budoucí sokolovny. Důležitým momentem pro uskutečňování plánů na vybudování vlastní sportovní základny byl vznik samostatně hospodařícího Družstva pro postavení sokolovny. Veškeré záměry však přerušila válka.
Během velkého brněnského sletu v roce 1914 přišla zpráva o výstřelech v Sarajevu, které odstartovaly válečný konflikt. Do měsíce byla mobilizace a mnozí ze cvičenců ihned narukovali. Rakouské úřady právem viděly v Sokolu vážného nepřítele, a proto v listopadu 1915 bylo úředně rozpuštěno ústředí Sokola a v celé zemi ochromena jeho činnost. Zákaz platil pro cvičení žactva, ale jednoty i župy, ač omezeně, pracovaly dál. Pomáhaly i rodinám vojáků, kteří odešli na frontu, ženy se zapojily do práce v Červeném kříži. Tělocvičny jim ale zabrala armáda, znehodnoceny byly předválečné úspory, odvezeny a často zničeny byly archivy i majetky jednot.
Se vznikem Československa 28. října 1918 byl i v Českých Budějovicích ustaven Národní výbor, který od začátku spolupracoval se Sokolem jako s nejdisciplinovanější organizací ve městě. Jeho pořádkové hlídky, tzv. Národní stráž, střežily významné objekty, sokolské ženy se staraly o stravování vracejících se vojáků.
V období první republiky byl Sokol největší a nejaktivnější sportovní organizací ve městě. Malá sokolovna v besední zahradě už nestačila, pravidelná cvičení se konala v dalších pronajatých prostorách – v dívčím lyceu (dnes zdravotní škola) na Husově třídě, v hostinci U Hromádků, ve státním – dnešním Jirsíkově gymnáziu, ženy využívaly tělocvičny české státní reálky (dnešní budova ZF JU ve Šrámkově ulici). Bruslilo se na improvizovaném kluzišti na Palackého náměstí. Sokolu patřil dnes již zaniklý biograf Hvězda v Jeronýmově ulici, kde se hrálo loutkové divadlo. Zisky z provozu těchto zařízení se shromažďovaly pro další výstavbu sportovišť.
Pozemek na Palackého náměstí i po válce zakoupený pozemek v lokalitě Háječku se však pro stavbu sokolovny jevily malé. Řešení přinesly v roce 1923 směny pozemků za skoro desetihektarový, tzv. Schnarcherův či Dominikánský ostrov, jenž byl v září téhož roku slavnostně nazvaný Sokolský.
První ideový návrh na příští úpravu ostrova i následný projekt letního cvičiště zpracoval českobudějovický Sokol ing. arch. Karel Chochola. Za neuvěřitelné tři měsíce zde členové Sokola odpracovali 35 842 hodiny a za pomoci vojáků – legionářů stadion vybudovali. Předpremiéra jeho otevření patřila právě vojákům, kteří si zde 7. a 8. června 1924 připomněli 10. výročí vzniku 1. pěšího pluku M. J. Husa v Rusku. Velkolepých oslav ve městě a vlastního veřejného vystoupení vojska se tehdy zúčastnil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Stadion byl slavnostně otevřený koncem června mohutným krajovým sletem za účasti členů 34 sokolských žup i zahraničních sokolských výprav.
Na základě návrhu pražských architektů Josefa Šlégla a Jaroslava Stránského, vzešlého v roce 1927 z veřejné soutěže pro řešení celého ostrova, došlo ještě k dílčí úpravě stadionu, na jehož západní straně navazuje tribuna, pod kterou byly šatny pro sousední plovárnu. Vedly odtud také schody a lávka k letní restauraci, za níž byly další dřevěné kabiny. Řešení stavby bylo už v době svého vzniku chloubou moderní české architektury. V roce 2004 se stala kulturní památkou, avšak současný stav tribuny už je jen pro ostudu. Tam, kde devastaci nestihl dokončit čas, zapracovali vandalové a sprejeři.
Vrátit tribuně slavnou podobu a přizpůsobit její vnitřní prostory pro současné potřeby sportovců by nemělo být touhou jen Sokolů. Vždyť T. J. Sokol České Budějovice s téměř čtrnácti stovkami členů a 17 sportovními oddíly poskytuje všestranné sportovní vyžití občanům města všech věkových kategorií. Navíc svůj stadion půjčuje městským i krajem zřizovaným školám. Není tedy pochyb o tom, že nejen s ohledem na úctyhodnou minulost českobudějovických Sokolů, ale i v zájmu současných potřeb sportovců si obnova tribuny pomoc města zaslouží.
