Následující text popisuje případ vzniku sochy krále Přemysla II. Otakara, která byla dne 28. října 2015 slavnostně odhalena v rámci oslav 750. výročí založení města České Budějovice. Tento příspěvek v sobě slučuje dva poněkud extrémní přístupy k monumentům ve veřejném prostoru: jedním je pozice politika, který se většinou snaží vyjít vstříc požadavkům, očekáváním a předpokládaným potřebám veřejnosti, druhým je pozice historika či kritika umění, který má tendenci kultivovat publikum tím, že se mu ve veřejném prostoru snaží nabídnout nejvyšší možnou uměleckou kvalitu. Tyto pozice jsou vzájemně protikladné hlavně v tom, že politik v rámci svého působení v zásadě nechce na veřejnost klást jakékoliv výchovné, sebereflexivní a další nároky, zatímco pro kritika umění je toto výchozí předpoklad jeho myšlení, psaní a počínání. Tyto dvě pozice se ale shodou okolností v průběhu „případu Přemysl“ setkaly v osobě autora, jenž se ho v následujícím textu pokusí popsat co možná nejvíce nestranně. Je to totiž jedna z těch situací, v níž není zcela zřejmé, co znamená rozhodnout správně a kdy se jedinec stává spíše divákem jakéhosi divadelního či filmového děje, na jehož průběh nakonec nemá žádný podstatný vliv.
Nabídka
V průběhu dubna roku 2013 se na město České Budějovice obrátil mladý jihočeských sochař František Postl s nabídkou věnovat městu k jeho 750. výročí založení králem Přemyslem II. Otakarem právě sochu zakladatele. Sochař Postl poskytl pouze fotografii malého modelu sochy i s podstavcem, přičemž podle předběžných údajů měla socha měřit 2,7 metru, podstavec pak další asi 2 metry. Povrchová úprava a barevnost sochy sice evokovaly její provedení v bronzu, ale materiál, v němž měla být socha skutečně provedena, v okamžiku nabídky nebyl jasně uveden. Přes tyto nejasnosti vyzvalo dne 30. dubna 2013 vedení města v rámci svého oficiálního facebookového profilu občany, aby podávali návrhy na případné umístění sochy „budějovického Otce zakladatele“ a v rámci této facebookové ankety pro navržená místa rovněž hlasovali. Ankety se celkem zúčastnilo bezmála 670 uživatelů Facebooku a v hlasování zvítězil návrh na umístění sochy na urbanisticky a umělecko-historicky nejcennější místo ve městě, Piaristické náměstí, pro něž se vyslovilo 288 hlasujících. Sochař Postl během letních měsíců roku 2013 vytvořil sádrový model sochy v zamýšlené velikosti, tedy 2,83 m vysoký. Model byl od 1. do 30. října 2013 vystaven na zahradě Wortnerova domu Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích. Tvůrce v této souvislosti konečně prozradil, že definitivní socha bude vytořena ze žuly. Monumentální sádrový model vykazoval určité odlišnosti od výše zmiňovaného, původního a mnohem menšího modelu sochy, který byl ovšem veřejnosti znám výhradně z fotografií. Konzervativně formulovaná figura vykazovala ve svém pojetí některá problematická až nezvládnutá místa, především předimenzované a nepochopitelně akcentované nohy a boty postavy, dále nesmyslně velké ruce a rovněž nedořešené napojení levé ruky na zbytek těla. Naprosto fádní a přehnaně velká plocha pláště, který figuru téměř ze tří čtvrtin zakrýval, jen potvrzovala bezradnost tvůrce modelu a jeho zjevnou nezkušenost s koncepcí monumentálních figur, určených k pohledu zespodu a z několika stran. K vystavení modelu byla v průběhu měsíce října uspořádána veřejná diskuze, jíž se sochař také zúčastnil.
Hledání místa
Dne 24. dubna 2014, tedy asi rok po začátku celého případu nabídnuté sochy, byla rozeslána pozvánka na první zasedání tzv. umisťovací komise. Samotné zasedání se konalo o necelý měsíc později, tedy 20. května 2014. Zasedání moderovali zástupci vedení města, tedy primátor Juraj Thoma a náměstkyně Ivana Popelová (oba HOPB). Jednání se dále zúčastnil městský architekt, přítomni byli zástupci památkového ústavu, zástupci signatářů otevřeného dopisu radním a autor textu jako předseda kulturní komise. Na tomto prvním zasedání byl přítomen rovněž autor sochy Postl a jeho manažer Jiří Kapoun. Sochař nastínil plán tvorby díla, přičemž tehdy měl připravený vylomený kámen. Upřesnil, že si představuje výšku sochy asi 2,90 m na soklu vysokém 1,80 m se schodem. V další části jednání byla diskutována konkrétní místa v širším centru města pro instalaci sochy, přičemž diskuze se neustále stáčela k možnosti sochu neumisťovat. Bylo dohodnuto, že ke čtyřem konkrétním navrženým místům budou vytvořeny vizualizace s vloženou fotografií modelu sochy. Nakonec bylo doporučeno vyrobit skutečnou maketu sochy a umístit ji na některá navržená místa. Následující setkání dne 3. června 2014 proběhlo bez přítomnosti politiků. Na základě vizualizací bylo jednoznačně vyřazeno místo původně navržené autorem a preferované ve facebookové anketě, Piaristické náměstí. V užším výběru míst nakonec zůstalo pět lokalit v širším centru města, přičemž možnosti umístění sochy v předměstích či na sídlištích nebyly hlouběji diskutovány. Další hlasování o preferovaných místech proběhlo během července a srpna emailem. V tomto hlasování byly vybrány tři možnosti, z toho dvě v městském parku a jedna ve znění „neumisťovat“. Městský park a obecně pozadí tvořené zelení bylo preferováno od počátku debat, a to vzhledem k předpokládanému jednotvárnému vizuálnímu působení žulového masivu sochy. Dne 26. srpna 2014 proběhla obchůzka většiny členů tzv. umisťovací komise po pěti vytipovaných místech s maketou sochy a podstavce v předpokládané velikosti. Během této pochůzky vyšlo najevo, že případně nejvhodnější místa jsou ta, která vyplynula již z diskuze nad vizualizacemi a z předchozího hlasování členů komise prostřednictvím emailu. V něm zvítězila varianta umístění do cípu trávníku při vyústění ulice Kněžská do městského parku Na Sadech (15 bodů), na druhém místě se pak objevila možnost zasadit sochu za květinový záhon v cípu trávníku při vstupu ulice U Černé věže do centra města (12 bodů) a na třetím místě varianta „neumisťovat“ (11 bodů). Poslední zasedání tzv. umisťovací komise se uskutečnilo dne 22. září 2014 a zpočátku na něm byly diskutovány pochybnosti, zda socha vůbec do oslav výročí města v roce 2015 vznikne. Jiří Ptáček zároveň zmínil důležitý aspekt nízké umělecké úrovně sochy, pramenící z neoromantické, kýčovité „fantasy“ představy o „otci zakladateli“ ve smyslu interpretace dějin v 19. století. Znovu pak byly diskutovány klíčové aspekty celého případu, a sice socha jako bezplatný dar, dále socha jako kýč v historickém centru města a nakonec bezradnost, co dělat s tak špatným uměleckým dílem a kam jej umístit. Komise se shodla na tom, že socha se má vlastně spíše někam „uklidit“, než skutečně umístit. Na závěr proběhlo hlasování, v němž těsnou většinou (3:2) vyhrála varianta sochu neumisťovat oproti variantě jejího umístění k vyústění ulice Kněžská do městského parku Na Sadech.
Prostě ji umístíme!
Část nového vedení města začalo na počátku roku 2015 v souvislosti s přípravami oslav výročí 750 let od založení města opět intenzivně uvažovat o umístění sochy. Dne 16. února 2015 proběhla za tímto účelem schůzka se sochařem a jeho manažerem, přičemž přítomen byl vedle tehdejšího primátora Jiřího Svobody (ANO) i náměstek pro kulturu Jaromír Talíř (KDU-ČSL) a dále zástupci útvaru hlavního architekta. Tehdy také vznikla myšlenka instalovat sochu Přemysla II. Otakara v Den vzniku samostatného československého státu, 28. října 2015. Týden po zmíněné schůzce, tedy 23. února 2015, byl záměr umístění sochy vedením města předložen nově vzniklé komisi rady města pro architekturu a územní rozvoj. Tehdejší primátor a jeho náměstek František Konečný (ANO) deklarovali, že sochu umístit rozhodně chtějí a že komise by měla mít za úkol vybrat jedno ze dvou původně preferovaných míst v městském parku. Varianta sochu neumisťovat nebyla touto částí vedení města akceptována vůbec. Komise po delší diskuzi přijala usnesení, jímž radě města doporučila vystavit sochu na nějakém provizorním, ale frekventovaném místě a teprve později rozhodnout o jejím definitivním umístění. Ačkoliv vzniklo toto odborné doporučení, dva dny poté, 25. února 2015, prohlásil tehdejší primátor do tisku, že slavnostní odhalení sochy se stane pomyslnou „třešinkou oslav“ výročí města. Zároveň upřesnil, že socha bude umístěna „s největší pravděpodobností v parku Na Sadech“ a „příští týden by radnice měla určit definitivně místo, kde bude v ulici Na Sadech socha stát.“ V rozhlasovém vysílání regionálních zpráv primátor dále doplnil: „Jsou dvě poslední místa, obě dvě jsou Na Sadech. V tomto týdnu se tam půjde podívat několik odborníků a jedno z těch dvou míst vyberou. V tom místě se bude muset vybudovat základ.“ Znamená to tedy, že představitelé města se sice opřeli o starší závěry umisťovací komise, ale neakceptovali její klíčové doporučení sochu neumisťovat a namísto toho využili možnosti dvou nejvíce diskutovaných míst v městském parku, tedy vyústění ulic Kněžská a U Černé věže. Tyto možnosti původně obsadily dvě první místa v emailovém hlasování členů umisťovací komise, až na třetím místě se tehdy objevila varianta sochu neumisťovat. Tato varianta naopak zvítězila v hlasování dne 22. září 2014. Na začátku roku 2015 se tedy celá diskuze o umístění vrátila pod novým vedením města do situace na konci léta roku 2014. V tomto smyslu byl pro zasedání rady města dne 25. března 2015, tedy jeden měsíc po výrocích tehdejšího primátora v médiích, připraven útvarem hlavního architekta materiál, v němž byl shrnut vývoj případu a bylo navrženo umístění sochy na komisí druhé nejpreferovanější (v původní letní anketě první) místo při vyústění ulice Kněžská do městského parku. Na zasedání rady města bylo při hlasování k bodu 35 s názvem „Umístění sochy Přemysla Otakara II.“ přítomno deset radních z celkových jedenácti. Pro usnesení, kterým rada města „schvaluje umístění sochy Přemysla Otakara II. v lokalitě Na Sadech při vyústění ulice Kněžská“, bylo sedm radních, zbývající tři se hlasování zdrželi. Usnesení tím bylo přijato. V tisku pak bylo tehdejším primátorem zdůrazněno, že radní svým rozhodnutím „na sebe vzali zodpovědnost a místo vybrali.“
Výhled
„Případ Přemysl“ bude pravděpodobně mnohem zajímavěji pokračovat v době po instalaci sochy. Nelze přirozeně odhadovat, jak dlouho bude socha na svém místě stát, ale budou se na ni dívat minimálně tisíce obyvatel a návštěvníků města. Možná, že to bude jedno z mála děl, které ze současné tvorby zůstane do budoucnosti vůbec zachováno. Nelze zde ale hovořit o současném umění, protože socha Přemysla II. Otakara od Františka Postla s ním nemá mnoho společného.
Skutečnost, že do veřejného prostoru je umístěn pomník pochybné umělecké hodnoty, může být zapříčiněna mnoha faktory, z nichž ovšem ten ryze odborný, ale i ten ryze politický zdaleka nemusejí hrát rozhodující roli. Ve výše popsaném případu se toto projevuje velmi názorně. Nečekaně razantní nástup nového hnutí ANO, jehož hlavní předvolební proklamací bylo spojení „prostě to (zařídíme, uděláme, napravíme atd.)“, znamenal často až demonstrativní odklon od dosavadních přístupů k řešeným problémům a naopak příklon k vycházení vstříc předpokládaným tužbám nejširších vrstev veřejnosti. V „případu Přemysl“ je vkus těchto vrstev jasně zřetelný z diskuzí pod internetovými verzemi výše citovaných novinových článků. Je docela překvapivé, že většině politiků není tato úroveň vkusu vůbec cizí, ačkoliv se jinak projevují jako vzdělaní jedinci s všeobecným přehledem. V případě tzv. volného umění se však jedná o natolik speciální oblast vzdělání, že pokud si tito lidé sami vědomě netříbí svou vizuální zkušenost, nemohou podprůměrné umělecké dílo rozpoznat tak snadno jako divák se „školeným pohledem“. Bohužel, zástupci veřejnosti však často nedůvěřují ani odbornému názoru „zvenčí“ a jsou schopni to dokonce i veřejně deklarovat. Nedokáží si totiž představit, že někdo může odborně vyargumentovat, proč je některé umění dobré a některé špatné. Relativismus a individualismus moderního myšlení právě v této oblasti zvulgarizoval a zanechal v ní hodně zmatku. Bude zároveň nutné si připustit, že i historikové a kritikové umění mají na tomto stavu svůj podíl, když nedokáží veřejnost přesvědčit o správnosti svého názoru, ale to je věc zcela jiné diskuze. Socha středověkého zakladatele města, vztyčená v den výročí založení československého státu, bezpochyby vyjde vstříc očekáváním nejen těch, kteří v internetových diskuzích odmítají modernu a požadují srozumitelnou sochu. Bude mít ale neblahý dopad na místní principy zacházení s veřejným prostorem i na úroveň laťky, pomocí níž představitelé města jeho obyvatelům sdělují, které sochařské umění považují za současné.
Úplná verze textu, včetně obrazové přílohy, poznámkového aparátu s odkazy na novinové články a další materiály, vyjde v lednu roku 2016 v publikaci Manuál monumentu.
Publikaci pro nakladatelství UMPRUM v Praze sestavila Anežka Bartlová.
Další autoři textů a rozhovorů: Anežka Bartlová, Milena Bartlová, Kurt Gebauer, Jakub Hendrych, Petr Janda, Kryštof Kintera, Matouš Lipus, Pavla Melková, Osamu Okamura, Jaroslav Róna, Rudolf Samohejl, Matěj Stropnický, Jiří Středa, Verejný podstavec (Dalibor Bača, Martin Piaček), Martin Zet a Ladislav Zikmund-Lender.
Grafickou úpravu knihy provedl: Štěpán Marko
