„Zavázali jsme se, že posílíme podíl občanů na správě města. Naše spolupráce s místními spolky v minulém volebním období ukázala, že se najdou aktivní lidé, kteří se sice nechtějí přímo zapojovat do politiky v rámci zastupitelstva, ale není jim lhostejné jejich okolí a místo jejich bydliště a rádi by pro něj něco udělali. Nyní plníme svůj slib a dáváme jim příležitost,“
Dvanáctiletá tradice vyvěšování tibetské vlajky na českobudějovické radnici letos skončila. Rada města (ANO, ČSSD, ODS, KDU-ČSL) o tom rozhodla na svém zasedání 25. ledna. Se změnou postoje vedení města k mezinárodní kampani, která má poukázat na dlouhodobé porušování lidských práv v Tibetu, ale zásadně nesouhlasí hnutí Občané pro Budějovice. Tibetskou vlajku proto jeho zástupci vyvěsili na domě v České 60,
V úterý 15. 10. od 16 hodin se na radnici koná veřejná projednání Strategie rozvoje kultury města České Budějovice, na které od 18 hodin ve Slavii naváže beseda „Kultura jako cesta k obnově společnosti“, kterou pořádá náš kandidát do poslanecké sněmovny Jan Samohýl. „Cílem strategického dokumentu je vytvořit systém rozvoje a podpory kultury v rámci vícezdrojového financování tak, aby vedl
V pátečním vydání Českobudějovického deník (4. 10. 2013) jihočeský volební lídr Zemanovců Miloš Kužvart ve svém předvolebním inzerátu obvinil Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity z toho, že utratila přes 200 milionů, resp. přes 1 miliardu Kč na výzkumy, jejichž důsledkem je zničení Šumavy. S gustem v něm čtenářům předhazuje milionové částky a konkrétní jména, aby lid viděl, jak jsou ti vědci nenažraní. Opomíjí
Diskuse občanů bude mít nově v programu pevné místo – vždy ve 13:00 hodin. Dosud měli občané možnost vystoupit na zastupitelstvu až na závěr programu. „Ten ovšem bývá vždy proměnlivý, někdy se zastupitelstvo protáhne i do pozdních podvečerních hodin a lidé, kteří chtěli zastupitelům něco sdělit, museli dlouho čekat na projednání všech bodů programu a také leckdy dlouhou závěrečnou
Historie nám ukazuje, že každých dvacet let se odehrává jakýsi boj o demokracii, o další osud či směřování naší země. V roce 1918 jsme vybojovali vznik samostatného Československa, v roce 1938 jsme byli obětováni nadvládě fašistického Německa, o deset let později jsme zase upadli do područí komunistického Sovětského svazu. Dvacet let poté zahynulo pražské jaro a naděje na svobodu pod pásy tanků Varšavské smlouvy. Na návrat demokracie jsme si museli počkat další dvě dekády. V roce 1990 jsme se po téměř půl století opět mohli účastnit svobodných voleb a po více jak půlstoletí se pokusit o obnovu tradice demokratické a prosperující Československé republiky z dvacátých a třicátých let.
Jistou katarzí prochází naše společnost a politická scéna i nyní, příznačně opět po dvaceti letech. Svůj život jsem zasvětil boji za demokracii. Proto jsem pozorný, kdykoli se dostane do ohrožení. Neobávám se, že by dnes hrozila podobná rizika jako v roce 1938 anebo 1948. Nebezpečí, kterému dnes čelíme, je ale stejně závažné. Tkví v jakémsi neviditelném chřadnutí demokracie, a to navíc v samotných jejích kořenech, na místní úrovni.
Vidíme v Budějovicích, že opět vzniká řízená struktura vládnoucího establishmentu, který si bez ohledu na výsledek voleb a přání občanů rozdělí svůj vliv. Veřejné zájmy jsou uneseny ve prospěch osobního zisku a udržení moci. Ideály, hodnoty a vize nahradil politický pragmatismus, který okoral až v cynismus. Paralela s vládou jedné strany je tady evidentní a důsledky mohou být a bohužel jsou podobné. Ukázalo se, že i svobodně zvolené zastupitelstvo se může pro společné zákulisní zájmy chovat bolševicky. Proti tomu musíme konat.